|
Liborův pohled na akci, odkazy jsou platné pro grafikon 2005/2006
Doma už začíná pálit dobré bydlo a tak se s kamarádem Víťou alias Zel.amem
domlouváme na další vlakový výlet. Samozřejmě nesmí chybět nějaká ta umělá
železniční stavba, proto za cíl naší cesty volíme Ivančický viadukt. Sraz
volíme ráno v Otrokovicích.
Na
nádraží se pokouším zakoupit týdenní síťovou jízdenku se slevou Junior,
ale paní v mezinárodní pokladně stím má velký problém. Navrhuji jí, aby mi
vypsala jízdenku ručně. Po ránu bývám nevrlý a po sdělení „já to vypsat
nemůžu“ se mi zrychluje tep. Po pěti minutách a asistenci kolegyně se
konečně vše podařilo a já mám jízdenku odnikud nikam na celý týden. Víťa
se ptá „Cos tam prosímtě dělal“, nechápe. Jenom lituji cestující, kteří
vlakem nejezdí tak často jako já a jsou vydáni napospas těmto pracovnicím.
Usazujeme se v kupé a pohodlně si svištíme vstříc Břeclavi v
R 900. Podél
Moravy se po ránu válí chuchvalce mlhy, takže je jízda krásná i na pohled.
V Břeclavi napočítáme snad čtyři Taurusy, jeden slyšíme při rozjezdu a ten
zpěv tyristorů nemá chybu. Fascinuje mě i staniční hlášení v německém
jazyce, kterým hlásí náš
EC 136 Slovenská strela/EC 76 Antonín Dvořák.
Nechávám Víťu fotit a sám vlezu do „Dvořáka“, který ještě posunka vytáhne
na kútské zhlaví, aby jej spojila se „Strelou“. Anglofonní cestovatelky
jsou ovšem vyděšené, pohybem zpět na Vídeň a tak jim musím situaci
vysvětlit. Zkouška brzdy a už jedeme v rakouském voze s otevíracími okny,
jediným takovým v soupravě; ovšem pozor, nejezdí pravidelně. V Brně je
poránu na nádraží šrumec a vjezdové na hlavní nám návěstí stůj a tak
vyskakujeme z vlaku již na zhlaví, opět k úděsu slečen z posledního kupé.
Na vlak
do Střelic, kde se chceme zastavit po cestě, máme ještě čas a tak
prolézáme nádraží a fotíme. Po zakoupení drobných zásob v předraženém
bufetu JLV nastupujeme do vlaku Os 4826 s cílem vystoupit v Omicích. A to
s vědomím, že ZEL.AM pojede jednu zastávku ze Střelic „načerno“. Pan
průvodčí je přísný – pánovi, který si jízdenku IDS JMK neoznačil, odmítá
takový doklad uznat. Nás zase upozorňuje, ať ve Střelicích přestoupíme.
Tam křižujeme protisměr do Brna, trvá to pár minut. Po odjezdu ze Střelic
jak napotvoru prochází průvodčí opět náš vůz a když vidí Víťu tak řve, že
mu přece říkal že musí ve Střelicích přestoupit, prostě Zel.am dosta za
uši jak malý kluk. No nic, zastavujeme v Omicích už si to vykračujeme
pěšky zpět do Střelic, což jsme chtěli. Po cestě míjíme lom, ale buď velmi
nekvalitní nebo již téměř vytěžený, protože je samé bláto. U opěrné zdi
před Střelicemi potkáváme krásný, nefotitelný náklad směrem na Moravské
Bránice a snažíme se také ulovit pár fotek.
Ze
Střelic se konečně přesouváme do kompletně mechanických Moravských Bránic
vlakem Os 4444. Zde hned po příjezdu plníme naše nenasytná břicha
klobáskou z místního bufetu, která byla mimochodem skvělá. Jdeme asi dva
kilometry směrem na Hrušovany nad Jevišovkou a už jsme u Ivančického
viaduktu. Je to celkem macek – délka 373,5 m, výška 42 m, šest polí a
dolní mostovka. Hned vedle tohoto mostu z roku 1978 je torzo jeho
předchůdce z roku 1870. Most přejdeme a v lesích na stráni za
hledáme místo k focení viaduktu. Po půlhodině bloudění v oboře či bývalém
vojenském újezdu to vzdáváme, ne a ne najít flek. Jdeme do Bránic,
opakujeme úspěšnou klobásku a stahujeme se vlakem Os
4449 do Brna. Dále
vede naše cesta vlakem Os
4754 do Babic n. Svitavou, kde si prohlédneme
dva tunely, které evidentně slouží jako korzo pro některé odvážlivce.
Trochu zmokneme a vracíme se Os
4711 do Brna, mám tam mít totiž
zařizování. Poprvé se tedy loučíme, abychom se za půlhodinky shledali v R
739 a jedeme spolu do Přerova a pomalu po cestě plánujeme další akci.
Cesta vlakem z Brna na Přerov je nekonečná – co taky chcete když se vám
rozhodí grafikon a musí se operativně křižovat, že?.V Přerově se Loučíme,
já jako Libor jedu Otrokovice a Víťa se veze dále brňákem k Ostravě. Abych
zhodnotil akci, hodně zážitků za pár kaček, prostě bomba.......
|
